Zen str. 6 a 5

– Všichni si při svém zrození stvoříme vlastní vesmír.
– Co tím myslíte?
– Před tím, než jsi se narodil, nebylo nic.
– To není možné, museli být mí rodiče.
– Ti vznikli s tebou. Jako vše. A s tebou i zanikne tvůj vesmír.
– Co je to za nesmysl?
– To, co bylo před tebou, si nemůžeš ověřit, musíš věřit ostatním, tak proč je pro tebe tak nesmyslná představa, že jsi svým příchodem stvořil všechny okolo i s jejich minulostí a jejich osudy? Po tvé smrti to bude stejně jedno, zaniknou s tebou a tvým vesmírem.
– Ale tato vize vede k sobeckosti.
– To není pravda, k sobeckosti se vede lidstvo samo. A skoro každý se chová, jako by byl vesmír jen jeho.

– Jak mi vysvětlíte fanatismus?
– Dej lidem cíl a půjdou cestou, kterou ukážeš.
– A co váš cíl?
– Já mám svou cestu.

– „Plamen svíce, symbol věčnosti a naděje.“
– Sfoukl plamen: „Není nic pomíjivějšího než věčnost a naděje.“
– Usmál se a odpověděl: „Není nic pomíjivějšího než symboly.“

– Neříkám, že vesmír je…

Proto žij tak, jak se má, a ne tak, jak to po tobě vyžadují ostatní i doba.

– Podle vašeho pesimistického pohledu na život je možné jen jedno.
– Poslouchám.
– Zatímco jiní oslavují narození, vy vidíte jen další, novou smrt.
– A není to snad tak?

– Litujete něčeho ve svém životě?
– Ne.
– Nikdy jste se nedopustil toho, co by se dalo nazvat chybou?
– Chybou by bylo udělat chybu!

– Proč nevěříte v boha jako takového?
– Náboženství říká, že ví, jak všechno začalo a jak vše skončí. Já raději myslím. Tak se nedopustím omylu, protože nevím.

– Náboženství mnohdy dělá víře medvědí službu.
– Ale chudým a nemocným dává naději ve spasení.
– Ano a bohatým moc, zdravým strach a chudým a nemocným ještě větší bídu.

– Zdokonaluj se, poznej chybu hned poté, co ji uděláš.
– Takže člověk, který pozná chybu ještě před tím, než ji udělá, je opravdový mistr?
– Ne, takový člověk je opravdový hlupák…

[6]

[5]